Blanenská umělecká litina v kontextu historie

Nedávno byla v Muzeu Blanenska otevřena nová expozice připomínající úspěchy blanenských slévačů, kteří se v 19. století proslavili svými unikátními výrobky umělecké litiny. Prohlídku nové překrásné expozice doporučuji všem milovníkům uměleckých předmětů, myšlenek a příběhů zhmotněných ve studený kov – šedou litinu. Taktéž mě to inspirovalo k napsání tohoto článku.

Soubor tak krásných děl, které vzešly z rukou blanenských modelářů, slévačů a cizelérů nemá obdoby nikde na světě. Maďarští slévači mají také své muzeum v Budapešti a to i s ukázkami technologie. V oddělení uměleckých odlitků má ale tato expozice o několik tříd nižší úroveň než v muzeu v Blansku. Taktéž muzeum v Rakouském Gusswerku nedosahuje zdaleka úrovně Blanska. Výrobky německých a polských sléváren jsou rozesety po řadě malých muzeí. Pouze výstava litinových obrazů a kamnových ploten odlitých v 16. -19. století, umístěná v Düsseldorfské radnici, byla stejně fascinující jako výstava v Blansku.

Jedněmi z prvních výrobců umělecké litiny v Evropě, později největší konkurenti blanenských sléváren, byly královské pruské slévárny v Gliwici (založeno 1796 - dnes Polsko), v Berlíně (založeno 1804) a v Saynu u Koblenze v Německu, (založeno 1769, od roku 1815 v rukou pruského státu).

V Gliwici se dodnes odlévají menší strojírenské odlitky, slévárna v Berlíně byla uzavřena v roce 1874. Dnes na místě slévárny stojí budova ministerstva dopravy.

Ve slévárně v Saynu byla v roce 1830 postavena na tehdejší dobu supermoderní hala, která je dnes chráněnou památkou. Nový majitel Alfred Krupp ukončil výrobu již v roce 1878.

U nás na Moravě byla překvapivě největším konkurentem Salmových železáren, před těžbou uhlí na Ostravsku, zapomenutá slévárna v Kadově na Vysočině. Pece zde vyhasly v r. 1874, když slévárna ukončila výrobu po rozvoji novějších technologií ve Vítkovicích a v Blansku. Zajímavostí je, že mnozí zkušení slévači z Kadova našli uplatnění ve slévárně v Blansku. Slévárnu v Kadově dnes připomíná jen malý kamenný pomníček na náměstí.

Mimo slévárnu v Kadově byla ještě na Vysočině řada hutí a malých sléváren. Pokračovatelem těchto tradic jsou slévárny ve Žďáru nad Sázavou a ve Štěpánově.

V celém Rakousku-Uhersku byly největšími konkurenty Blanska: Vídeň, Mariazell (Gusswerk), Hořovice-Komárov, Nový Jáchymov, Adamov, Frýdlant nad Ostravicí, Mukačevo, Hronec, Budapešť.

Doposud jsem popisoval slévárenství ve střední Evropě v 19. století a postavení Blanska.

Začátek lití železa se však datuje v Číně již kolem roku 500 př.n.l. Před tímto datem je dlouhá několikatisíciletá historie lití v době bronzové včetně lití zlata a stříbra. Z této doby pouze připomenu unikáty, jako jsou Rhodský kolos vysoký 30 m – jeden z divů světa, Budha v Naře v Japonsku vážící neuvěřitelných 380 tun bronzu, odlitý již v roce 749, bronzová vrata a mříže dómu v Aachen.

Až 2000 let po výrobě litiny v Číně se začala tavit litina v Evropě. Čína předběhla Evropu o 1500 let, protože použila vynález zpětného ventilu pro zajištění nepřerušovaného proudu dmychaného vzduchu do hořícího dřevěného uhlí a pravděpodobně za použití již tehdy těženého uhlí.

Prvně se začaly v Evropě odlévat z litiny pochopitelně kanony a dělové koule, následovaly obrazy státníků a monumentální pomníky, litinové plotny a kamnová obložení a také nádobí. Následovaly litinové roury na vedení vody. První litinové vodovodní potrubí bylo položeno v Evropě na zámku Dillenburg v Německu již v roce 1455. V zámeckém parku ve Versailles jsou zabudovány vodovodní litinové roury o průměru 500 mm v délce 40 km již od roku 1688. První litinový most v Evropě byl postaven v roce 1778 v Anglii. To vše ještě před konjunkturou umělecké litiny v pruských královských slévárnách a v Blansku.

Výrobky z Blanska jsou popsány v brožuře vydané při příležitosti obnovení výstavy. Nyní si dovolím připomenout několik unikátních zakázek, z nichž některé přežily dodnes, některé byly poničeny ve dvou světových válkách. Litinová kolonáda v Mariánských Lázních, obdivovaný světový unikát, byla vyrobena a smontována v letech 1888-1889. Skoro po sto letech byla opravována a rekonstruována slévárnou ČKD Blansko. Oprava proběhla v letech 1973-1981. Všimněte si, jak byli naši předkové rychlí a operativní. Nám jenom oprava za socialismu trvala 4x déle než celá výroba v 19.století.

Podrobněji se musím zmínit o největším díle blanenských slévačů, Karlovarské vřídelní kolonádě, vyprojektované slavnými vídeňskými architekty Fellnerem a Helmerem. Toto unikátní dílo blanenských modelářů a slévačů bylo bohužel po Hitlerově okupaci Sudet zničeno a roztaveno na výrobu munice pro německé zbraně. Před několika lety se zvedla v Karlových Varech iniciativa občanů, jejímž výsledkem byla petice žádající vypsání referenda za obnovu litinové kolonády, místo současné rozpadající se betonové, postavené v brutalistickém slohu. Byl jsem požádán občanskou iniciativou o pomoc a informační osvětu před referendem. Začal jsem hledat původní projekty a výkresy k tomuto dílu. Bohužel v našich archívech je pouze torzo těchto podkladů. Referendum nebylo uznáno z důvodů nedostatečného počtu hlasujících, přestože drtivá většina hlasů byla pro obnovu. Po studiu v archívech musím konstatovat, že toto dílo bylo celosvětovým unikátem. Skláním se před tím, co dokázali naši předkové v Salmových železárnách a strojírnách.

Další zajímavým dílem z Blanska jsou ve Vídni tři mosty z konce 19. století, ozdobené stovkami odlitků. Mosty najdete na vídeňském Gürtelu přemosťující ulice WähringerStrasse, Schulgasse, Fuchsthallergasse. Jako jeden z hlavních dodavatelů pro tyto mosty je uváděna v literatuře firma Breitfeld, Daněk & Co. Na vlastní oči jsem viděl na řadě originálních odlitků značku Blansko. V 90. letech minulého století jsem byl poctěn svěřením rekonstrukce tohoto díla. Museli jsme pod dohledem vídeňských úředníků akceptovat všechny detaily a technická řešení navržená před sto lety blanenskými a vídeňskými konstruktéry.

Cestující vlakem Blansko-Brno přejíždí přes viadukt těsně před brněnským hlavním nádražím. Jeho zábradlí je rovněž výrobkem blanenských sléváren s použitím stejných modelů, podle nichž byly vyrobeny kilometry zábradlí ve Vídni. Pozoruhodné je, že při rekonstrukci jsme našli všechny odlitky v perfektním stavu, s výjimkou kusů poškozených ve válce. Po obnovení povrchové úpravy je zábradlí jako nové. Stejně tak, pokud jezdíte na dovolenou do Chorvatska, v Dubrovníku se vám připomene naše město dlouhým stejným zábradlím.

Na poslední chvíli byla zachráněna další unikátní díla z Blanska a to pomníky připomínající bitvu mezi pruskými a rakouskými vojsky v r. 1866 u Hradce Králové. Památníky vydržely bez poškození obě světové války a kupodivu i následných 40 let. Po roce 1989 se kovové díly staly cílem zlodějů a mnohé končily ve sběrných surovinách. Naštěstí toto nebylo lhostejné mnoha lidem a z iniciativy Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 nám bylo zadáno vyrobit kopie litinových částí pomníků. Originály jsou uschovány v muzeu v Hradci Králové.

Jsem rád, že Muzeum Blanenska je nositelem tradic slévárenství v našem městě.

Výstava prezentuje současné generaci řemeslo, které dnes mizí. Ukazuje díla vytvořená lidmi, kteří byli zkušenými odborníky s estetickým cítěním, s duší, srdcem a kteří byli hrdí na výsledky své práce. To je přesně ono, co dnes nám často všem chybí.

V České republice mistři slévači docílili důchodového věku a již desítky let se nikdo toto řemeslo neučí. Je to výsledek nešťastné populistické politiky všech politických stran a systému českého školství.

Přesto se dá konstatovat, že obor slévárenství stále žije. Smutné je, že české umělecké slévače dnes nahrazují ruce polských, maďarských a ukrajinských pracovníků. Nacházíme nová řešení pro pokračování výrobních tradic u nás a to propojením inovací průmyslu 4.0. – skenování a 3D tisku pro tvorbu modelů, s využitím slévačů ve výše uvedených zemích pro výrobu odlitků. Přibližujeme se postupně umu našich předků.

Zdeněk Král, bývalý technický zástupce ředitele metalurgického závodu ČKD Blansko, nyní majitel firmy REX,s.r.o. , www.rexsro.cz