ODLITKY KOLEM NÁS

ROZHOVOR  S MAJITELEM FIRMY REX  ing. Zdeňkem  Králem

1)Povězte co je možno si pod pojmem odlitek představit?

Už název odlitek říká, že je to něco, co bylo odlito. Kdybych měl být absolutně názorný, tak je možno označit všechny naše ženy za slévače – určitě všechny kuchařky nalily někdy tekuté těsto do nějaké formičky a výrobek po ztuhnutí těsta, ať je to bábovka či jiné tvary, můžeme nazvat odlitek. Samozřejmě i kostka ledu vytažená z ledničky je odlitek vzniklý ztuhnutím vody v nějaké formě.

2) To jste sdělil velice názorně, ale v našich slévárnách jde určitě o něco jiného.

Samozřejmě, máte pravdu. Princip je úplně stejný, tak jak jsem ho popsal, pouze se jedná o to, že místo těsta většinou lijeme do forem různé kovy – od slitin železa, přes barevné kovy až po ultralehké slitiny hliníku a hořčíku. Na obrázku je velice složitý odlitek pro automobil.

3) To znamená, že tyto kovy roztavíte a do nějaké formy nalijete a co potom? Jak to dostanete ven?

Forma – pokud je z pískových směsí se rozbije, ztuhlý – teď už můžeme říci odlitek, se vyjme, očistí a pak se dále zpracovává. Pokud je odlitek litý do kovových forem, je vysvětlení  trochu složitější.

4) Roztavení a práce s pískem – to asi způsobuje problémy – teplo, prach, špína – proč se výrobek nesešroubuje, nesvaří a bylo by to  bez těchto potíží?

V mnoha případech je to možné, ale spojovat, svařovat a opracovávat složité díly s mnoha dutinami a neomezenými tvary, to nelze. U tvarově složitých výrobků nám slevačům nemůže konkurovat žádná technologie!!!

5) To chcete říct, že jste nenahraditelní a že bez slévačů by to na světě nefungovalo?

Tato otázka byla položena velice správně. A díky za ni.  Nechci být domýšlivý, bez slévačů a jejich odlitků bychom tady spolu neseděli a nenatáčeli na diktafon tento rozhovor.

6) To mě tedy vysvětlete proč?

Především proto, že bez elektrické energie, jejíž výroba se bez agregátů plných odlitků neobejde, by nebylo možné tento rozhovor pořídit. My bychom se mohli sejít tak možná někde pěšky, nejezdily by žádné dopravní prostředky a to bychom se asi nikdy nesešli.

7) Jen to blíže vysvětlete ?

Celá energetika je založená na výrobě v turbínách, které z 90% tvoří právě opracované odlitky. Všechny dopravní prostředky počínaje auty, tramvajemi a konče letadly by byly bez odlitků kusy plechu bez pohybu. Dříve (ještě v 50. letech) převažovala výroba odlitků pro různé stroje, pro hutě, tlakové a odpadové roury a tvarovky, radiátory, ale i třeba koupací vany, dnes samozřejmě převažují odlitky pro dopravní prostředky a automobily.

8) Zkusme se vrátit k tomu roztavení a prachu. Nejde to nějak obejít, abychom neposlouchali často jak nám ty slévárny znečišťují ovzduší?

Samozřejmě, že bez toho tepla a trochy prachu to nepůjde. Ale my už ve slévárnách máme provedena taková opatření, že ovlivňování okolí slévárny je mizivé. Pochopitelně to stojí peníze. Ty musí slévači vydělat. Bohužel nemáme monopol a nemůžeme se chovat jako státní úřady, které  řeší  své  problémy tak, že si jednoduše navýší ceny formou daní  a zákazníku, potažmo daňový poplatníku  zaplať řešení našeho problému. My peníze musíme tvrdě vydělat v ostrém konkurenčním boji. Ale pozor, na rozdíl od řady jiných oborů máme jinou velikánskou přednost. Překvapující asi pro vás bude, že je to přednost ekologická.  Našim dětem tady nezanecháme tikající bombu na skládkách, ve znečištěných řekách a oceánech. 100% všech našich výrobků je zcela recyklovatelných, prostě je znovu roztavíme a odlijeme nové tvary. V oceánech skončí každý rok miliony tun plastů. Plave tam dnes 5 bilionů kousků plastu. Dnes už se setkáte na internetu s pojmy jako „planetární krize“.

 

9) Umíte tedy řešit okolí slévárny – předpokládám, že to jsou různé filtry a odlučovače – co ale zaměstnanci přímo ve slévárně?

To je otázka na tělo, která si zaslouží odpověď. Použiji myšlenku, která zazněla na slévárenském kongresu již v roce  1996 ve Philadelphii: „Ve slévárně v budoucnu budou pouze dvě živé bytosti: člověk a pes. Cílem člověka bude krmit psa a pes bude dávat pozor na člověka, aby nic neprovedl.“ Samozřejmě je to přehnané, ale přesně to vypovídá o automatizaci, práci strojů, robotů a různých mechanismů místo člověka. Tento proces už probíhá ve vyspělém světě a už začíná i u nás. Co to znamená? U toho tepla a prachu budou stroje – ty bude řídit vysoce vzdělaný „chytrý“ člověk – slévač, který bude chodit snad jednou s bílým límečkem jako naši politici v parlamentu a na radnicích. Na rozdíl od nich bude za ním poctivá práce bez bytových, sponzorských a korupčních afér.

10) Zkusme se zase vrátit k odlitkům. Jaký viděli vaše slévárenské oči nejkrásnější odlitek?

Tak takovou otázku jsem ještě nikdy nedostal. A odpověď není lehká. Pokud ale musím odpovědět, tak musím rozdělit odlitky do dvou kategorií. Estetický zážitek mým očím přinesl pohled na býčka z jeskyně Býčí skály. V této jeskyni 20 km od Brna byl nalezen v 19. století odlitek, který byl k nám importován z Egypta v době Halštatské někdy v 7.- 6. století před našim letopočtem. Překrásný odlitek pravděpodobně egyptských slévačů z bronzu.

 Fascinují mě i odlitky vojenských trofejí na památnících Prusko – Rakouské bitvy u Hradce Králové v roce 1866, které byly odlity na konci 19. století v Blansku.

 Z pohledu mých inženýrských očí si vzpomínám na soubor odlitků 12 – ti válcového motoru pro osobní vůz BMW 750, který obsahuje 43 odlitků z hliníkových a hořčíkových slitin. To byl technický zážitek.

11) O automobilech byste mohl říct určitě řadu zajímavých informací.

To víte, že ano. Populární je pro automobily to co je vidět a ne to co je pod kapotou. Takový výběr litých disků kol – to je pro odborníky zážitek. Ale málo kdo třeba ví, že rám jízdního kola se dá odlít z hořčíkové slitiny a má váhu 2,7 kg, přičemž vydrží zkoušky odpovídající jízdě na trati dlouhé milion kilometrů. To je úžasné šlapání!!! Na druhou stranu, pro ty co shazují kila jsou naše přednosti negativem. Ale teď si uvědomuji, že těm co shazují kila na kole „ odejdou“  klouby a ty my jim zase dodáme náhradní, odlité v našich slévárnách přesného lití.

12) To je zajímavé, u toho se zastavíme. Vy odléváte i klouby?

Samozřejmě jsou to především kolenní a kyčelní náhrady. A lijí se kousek od Brna ve Velké Bíteši.

13) A z jakého materiálu tyto protézy odléváte?

Samozřejmě tyto díly, řeknu to hloupě – které lékaři zabudovávají, nebo montují do lidského těla musejí  mít vysokou biokompatibilitu – řečeno česky, nesmí v těle dělat žádné problémy. Tělo je musí přijmout bez zánětu a jiných problémů. Nejsem lékař a toto neumím řádně vysvětlit, ale vím, že materiál, který je biokompatibilní  kobaltová slitina – kobalt s příměsí chromu a molybdenu a z této slitiny jsou právě tyto protézy odlévány. Toto je trošičku slévárenská exotika.

14) Teď si uvědomuji.  Nejsou odlitky také různé šperky, které sice jak jste pověděl nezabudováváme do těla, ale dotýkají se kůže člověka?

Ano, šperkařský průmysl je ve velké míře postaven na odlitcích. Zlaté, stříbrné, bronzové šperky u nás byly odlévány před několika tisíciletími. V našich muzeích je možné vidět překrásné výrobky z dílen našich keltských předků, import z vyspělého středomoří, výrobky prvních Slovanů na našem území. Na obrázku je krásná Keltská spona z Irska.

Tyto materiály, to znáte z vlastní zkušenosti jsou biokompatibilní – např. zlato. Pozor ale na příklad na šperky z oceli. Pokud je ve šperku nikl a člověk je náchylný k alergiím, může se stát, že dojde k reakci niklu s potem člověka, což může vyvolat alergickou reakci. Takže pozor na ocelové šperky!

15) A co litinové nebo cínové nádobí? Říká se, že nejlepší lívance se dělají na litinové pánvi?

To máte pravdu. Pokud mohu uvést nějakou historii nádobí. Ve středověku bylo cínové nádobí velice oblíbeným artiklem, zvláště mezi movitější vrstvou obyvatelstva a na řadě zámků, hradů je stále k vidění. Teprve objev prvního evropského porcelánu v Míšni v roce 1709 vytlačil postupně cín z tohoto praktického užití. Cínové mísy a talíře opatřené reliéfním dekorem se tak staly postupně pouze dekorativními předměty na stěnách, či stolech zmíněných zámků. Mimo cínové dekorace v době renesance byly odlévány i litinové pozdně renesanční štíty. Při jejich lití jim byla předem přisouzena dekorativní úloha. V 19. století se v těchto štítech objevovaly hlavně antické symboly.

16) Můžete nám něco povědět o tom, že původ hlavní ceny pro vítězky Wimbledonu – litinový talíř je v naší republice?

Historie této ceny je trošíčku zdlouhavější. Majitel blanenských železáren hrabě Hugo Salm získal pravděpodobně tuto mísu ve Francii a určitě ji zařadil do prodejního sortimentu blanenské slévárny a exportní cestou se dostala do Anglie. Když na konci 19. století začaly ve Wimbledonu hrát ženy – od té doby cenou pro vítězky je tento tzv. Wimbledonský talíř, který odléváme do dneška.

17) Tomu se říká umělecké lití? Vy tedy dodnes doslova umělecky odléváte?

Všeobecné povědomí je takové, že se jedná o umění. Doslovně tomu tak není. Odléváme přece podle nějakého modelu – vzoru. Ten vymyslel a vyrobil nějaký umělec, nebo architekt. My odléváme pouze kopie z kovu. Ale i výroba kopií, mohu říct jako ten, který ví o čem mluví, je mnohokrát technologické umění, které bohužel vymírá. Dnes už je jen málo slévačů, kteří umí to, co ovládali v 19. a na začátku 20. století desítky a stovky slévačů. A s velkou lítostí musím říct, že za pár let se nenajde slévač, který bude umět složitý umělecký odlitek odlít. Co nám jde velice dobře jsou odlitky spotřebitelského charakteru, jejímiž odběrateli jsou města a nebo privátní vlastníci zahrad či nepanelákových domů. Ve městech bez litinových laviček by si lidé přestali povídat. Litinové odpadkové koše umožňují uchovat ve městech pořádek, historické středy města se pyšní litinovými kandelábry a lampami. V zahrádkách sedíme opět na lavičkách, populární jsou litinová pítka, kašny a umyvadla. Ty bývávaly na všech pavlačích a dvorcích. Nyní je znovu nestačíme vyrábět. Renovujeme a obnovujeme překrásná secesní zábradlí schodišť, ploty a řadu dalších věcí.

18) Teď jste se pěkně rozpovídal, je vidět, že milujete litinu. Umíte ale taky odlévat ještě sochy?

Samozřejmě – ještě nedávno jsme odlévali mohutné monumenty Lenina, Gottwalda apod.  Bohužel náš zákazník stát nám dával takovéto zakázky. Dnes se odlévají jiní politici, různé složité plastiky a umělecká díla většinou s bronzu. Je to překrásná práce.

19) Takže litinu do soch neodléváte?

Ale ano. Vše lijeme podle přání zákazníků. Např. nedávno jsme odlévali  repliky památníků mrtvých z prusko-rakouské války (1866). Originály odlitků byly vyrobeny z litiny a my musíme dodržet původní historický materiál. Proto kopie odléváme taktéž z litiny.  Na obrázku je nejsložitější odlitek a náš montér hrdý na svoji práci.

 

20) Proč vlastně lijete kopie? Není to zbytečná práce a mrhání peněz?

Bohužel vyhozené peníze to jsou, ale je to reakce na to, že originály se ztrácejí. Problém je v tom, že originály nemizí ve sbírkách, ale ve sběrných surovinách a potažmo ve vysokých pecích nebo v kupolových pecích sléváren. Ztrácí se tak nenávratně nejenom výrobní hodnoty, ale především umělecké hodnoty neboť ty bez originálů nelze reprodukovat. Je to smutné, že tyto perfektní výrobky našich prapradědů přežily dvě světové války, roky komunistické devastace morálky a nepřežijí pubertální demokratický kapitalismus.

21) Zkusme obrátit list, jaké materiály pro odlitky jsou tedy ty nejlepší?

Na tuto otázku nelze odpovědět. Na každý výrobek se hodí jiný materiál. Pokud ale mám vyhodnotit slovo nejlepší, ve smyslu nejlepší pevnostní vlastnosti ve vztahu ke hmotnosti odlitku, to je jedno z hlavních kritérií v dopravních prostředcích, pak mohu odpovědět. V družicích, raketách a vrtulnících se používají odlitky, které jsou vyrobeny z hliníku nebo hořčíku vyztuženého uhlíkovými vlákny.

22) Jsou tedy tyto odlitky i v automobilech?

Samozřejmě, že snahy o vývoj těchto odlitků byly. Např. superlehké ojnice. Bohužel cena automobilu by s těmito odlitky neúměrně vzrostla, proto zatím nasazení těchto materiálů je především v kosmonautice, letadlech a vrtulnících.

23) Teď se hodně mluví o průmyslu 4.0 . Jak to dopadne se čtvrtou průmyslovou revolucí u vás ve slévárnách?

U této odpovědi si dovolím pro názornost použít obrázek z wikipedie.: 

Již dnes můžete u nás ve firmě v Brně ochutnat první závan digitalizace ve slévárenství. Dostáváme od zákazníků 3D data, nebo data vytváříme sami.  Ty upravujeme pomocí programů SOLIDWORKS tak, aby podle nich bylo možno vytisknout slévárenské modely. Upravená data posíláme do sedmi tabletů. Ty řídí sedm 3D tiskáren. Tiskárny tisknou slévárenské modely. V Dubaji se již chystají tisknout mrakodrapy, my jsme od září 2017 vytiskli cca 150 modelů.

24) Co vám to tedy přineslo?   

Před použitím 3D tiskáren stálý tlak zákazníků na zkracování termínů a neustále ubývající kapacita modeláren měla za následek řadu stresových situací.

 Nyní se situace zklidnila a opět se stalo konkrétně pro mne podnikání „veselejší“.  Určitě se    to projeví na mém zdraví i pohodě managementu firmy.

 

2) To jste sdělil velice názorně, ale v našich slévárnách jde určitě o něco jiného.

Samozřejmě, máte pravdu. Princip je úplně stejný, tak jak jsem ho popsal, pouze se jedná o to, že místo těsta většinou lijeme do forem různé kovy – od slitin železa, přes barevné kovy až po ultralehké slitiny hliníku a hořčíku. Na obrázku je velice složitý odlitek pro automobil.

3) To znamená, že tyto kovy roztavíte a do nějaké formy nalijete a co potom? Jak to dostanete ven?

Forma – pokud je z pískových směsí se rozbije, ztuhlý – teď už můžeme říci odlitek, se vyjme, očistí a pak se dále zpracovává. Pokud je odlitek litý do kovových forem, je vysvětlení  trochu složitější.

4) Roztavení a práce s pískem – to asi způsobuje problémy – teplo, prach, špína – proč se výrobek nesešroubuje, nesvaří a bylo by to  bez těchto potíží?

V mnoha případech je to možné, ale spojovat, svařovat a opracovávat složité díly s mnoha dutinami a neomezenými tvary, to nelze. U tvarově složitých výrobků nám slevačům nemůže konkurovat žádná technologie!!!

5) To chcete říct, že jste nenahraditelní a že bez slévačů by to na světě nefungovalo?

Tato otázka byla položena velice správně. A díky za ni.  Nechci být domýšlivý, bez slévačů a jejich odlitků bychom tady spolu neseděli a nenatáčeli na diktafon tento rozhovor.

6) To mě tedy vysvětlete proč?

Především proto, že bez elektrické energie, jejíž výroba se bez agregátů plných odlitků neobejde, by nebylo možné tento rozhovor pořídit. My bychom se mohli sejít tak možná někde pěšky, nejezdily by žádné dopravní prostředky a to bychom se asi nikdy nesešli.

7) Jen to blíže vysvětlete ?

Celá energetika je založená na výrobě v turbínách, které z 90% tvoří právě opracované odlitky. Všechny dopravní prostředky počínaje auty, tramvajemi a konče letadly by byly bez odlitků kusy plechu bez pohybu. Dříve (ještě v 50. letech) převažovala výroba odlitků pro různé stroje, pro hutě, tlakové a odpadové roury a tvarovky, radiátory, ale i třeba koupací vany, dnes samozřejmě převažují odlitky pro dopravní prostředky a automobily.

8) Zkusme se vrátit k tomu roztavení a prachu. Nejde to nějak obejít, abychom neposlouchali často jak nám ty slévárny znečišťují ovzduší?

Samozřejmě, že bez toho tepla a trochy prachu to nepůjde. Ale my už ve slévárnách máme provedena taková opatření, že ovlivňování okolí slévárny je mizivé. Pochopitelně to stojí peníze. Ty musí slévači vydělat. Bohužel nemáme monopol a nemůžeme se chovat jako státní úřady, které  řeší  své  problémy tak, že si jednoduše navýší ceny formou daní  a zákazníku, potažmo daňový poplatníku  zaplať řešení našeho problému. My peníze musíme tvrdě vydělat v ostrém konkurenčním boji. Ale pozor, na rozdíl od řady jiných oborů máme jinou velikánskou přednost. Překvapující asi pro vás bude, že je to přednost ekologická.  Našim dětem tady nezanecháme tikající bombu na skládkách, ve znečištěných řekách a oceánech. 100% všech našich výrobků je zcela recyklovatelných, prostě je znovu roztavíme a odlijeme nové tvary. V oceánech skončí každý rok miliony tun plastů. Plave tam dnes 5 bilionů kousků plastu. Dnes už se setkáte na internetu s pojmy jako „planetární krize“.

9) Umíte tedy řešit okolí slévárny – předpokládám, že to jsou různé filtry a odlučovače – co ale zaměstnanci přímo ve slévárně?

To je otázka na tělo, která si zaslouží odpověď. Použiji myšlenku, která zazněla na slévárenském kongresu již v roce  1996 ve Philadelphii: „Ve slévárně v budoucnu budou pouze dvě živé bytosti: člověk a pes. Cílem člověka bude krmit psa a pes bude dávat pozor na člověka, aby nic neprovedl.“ Samozřejmě je to přehnané, ale přesně to vypovídá o automatizaci, práci strojů, robotů a různých mechanismů místo člověka. Tento proces už probíhá ve vyspělém světě a už začíná i u nás. Co to znamená? U toho tepla a prachu budou stroje – ty bude řídit vysoce vzdělaný „chytrý“ člověk – slévač, který bude chodit snad jednou s bílým límečkem jako naši politici v parlamentu a na radnicích. Na rozdíl od nich bude za ním poctivá práce bez bytových, sponzorských a korupčních afér.

10) Zkusme se zase vrátit k odlitkům. Jaký viděli vaše slévárenské oči nejkrásnější odlitek?

Tak takovou otázku jsem ještě nikdy nedostal. A odpověď není lehká. Pokud ale musím odpovědět, tak musím rozdělit odlitky do dvou kategorií. Estetický zážitek mým očím přinesl pohled na býčka z jeskyně Býčí skály. V této jeskyni 20 km od Brna byl nalezen v 19. století odlitek, který byl k nám importován z Egypta v době Halštatské někdy v 7.- 6. století před našim letopočtem. Překrásný odlitek pravděpodobně egyptských slévačů z bronzu.

 Fascinují mě i odlitky vojenských trofejí na památnících Prusko – Rakouské bitvy u Hradce Králové v roce 1866, které byly odlity na konci 19. století v Blansku.

 Z pohledu mých inženýrských očí si vzpomínám na soubor odlitků 12 – ti válcového motoru pro osobní vůz BMW 750, který obsahuje 43 odlitků z hliníkových a hořčíkových slitin. To byl technický zážitek.

11) O automobilech byste mohl říct určitě řadu zajímavých informací.

To víte, že ano. Populární je pro automobily to co je vidět a ne to co je pod kapotou. Takový výběr litých disků kol – to je pro odborníky zážitek. Ale málo kdo třeba ví, že rám jízdního kola se dá odlít z hořčíkové slitiny a má váhu 2,7 kg, přičemž vydrží zkoušky odpovídající jízdě na trati dlouhé milion kilometrů. To je úžasné šlapání!!! Na druhou stranu, pro ty co shazují kila jsou naše přednosti negativem. Ale teď si uvědomuji, že těm co shazují kila na kole „ odejdou“  klouby a ty my jim zase dodáme náhradní, odlité v našich slévárnách přesného lití.

12) To je zajímavé, u toho se zastavíme. Vy odléváte i klouby?

Samozřejmě jsou to především kolenní a kyčelní náhrady. A lijí se kousek od Brna ve Velké Bíteši.

13) A z jakého materiálu tyto protézy odléváte?

Samozřejmě tyto díly, řeknu to hloupě – které lékaři zabudovávají, nebo montují do lidského těla musejí  mít vysokou biokompatibilitu – řečeno česky, nesmí v těle dělat žádné problémy. Tělo je musí přijmout bez zánětu a jiných problémů. Nejsem lékař a toto neumím řádně vysvětlit, ale vím, že materiál, který je biokompatibilní  kobaltová slitina – kobalt s příměsí chromu a molybdenu a z této slitiny jsou právě tyto protézy odlévány. Toto je trošičku slévárenská exotika.

14) Teď si uvědomuji.  Nejsou odlitky také různé šperky, které sice jak jste pověděl nezabudováváme do těla, ale dotýkají se kůže člověka?

Ano, šperkařský průmysl je ve velké míře postaven na odlitcích. Zlaté, stříbrné, bronzové šperky u nás byly odlévány před několika tisíciletími. V našich muzeích je možné vidět překrásné výrobky z dílen našich keltských předků, import z vyspělého středomoří, výrobky prvních Slovanů na našem území. Na obrázku je krásná Keltská spona z Irska.

Tyto materiály, to znáte z vlastní zkušenosti jsou biokompatibilní – např. zlato. Pozor ale na příklad na šperky z oceli. Pokud je ve šperku nikl a člověk je náchylný k alergiím, může se stát, že dojde k reakci niklu s potem člověka, což může vyvolat alergickou reakci. Takže pozor na ocelové šperky!

15) A co litinové nebo cínové nádobí? Říká se, že nejlepší lívance se dělají na litinové pánvi?

To máte pravdu. Pokud mohu uvést nějakou historii nádobí. Ve středověku bylo cínové nádobí velice oblíbeným artiklem, zvláště mezi movitější vrstvou obyvatelstva a na řadě zámků, hradů je stále k vidění. Teprve objev prvního evropského porcelánu v Míšni v roce 1709 vytlačil postupně cín z tohoto praktického užití. Cínové mísy a talíře opatřené reliéfním dekorem se tak staly postupně pouze dekorativními předměty na stěnách, či stolech zmíněných zámků. Mimo cínové dekorace v době renesance byly odlévány i litinové pozdně renesanční štíty. Při jejich lití jim byla předem přisouzena dekorativní úloha. V 19. století se v těchto štítech objevovaly hlavně antické symboly.

16) Můžete nám něco povědět o tom, že původ hlavní ceny pro vítězky Wimbledonu – litinový talíř je v naší republice?

Historie této ceny je trošíčku zdlouhavější. Majitel blanenských železáren hrabě Hugo Salm získal pravděpodobně tuto mísu ve Francii a určitě ji zařadil do prodejního sortimentu blanenské slévárny a exportní cestou se dostala do Anglie. Když na konci 19. století začaly ve Wimbledonu hrát ženy – od té doby cenou pro vítězky je tento tzv. Wimbledonský talíř, který odléváme do dneška.

17) Tomu se říká umělecké lití? Vy tedy dodnes doslova umělecky odléváte?

Všeobecné povědomí je takové, že se jedná o umění. Doslovně tomu tak není. Odléváme přece podle nějakého modelu – vzoru. Ten vymyslel a vyrobil nějaký umělec, nebo architekt. My odléváme pouze kopie z kovu. Ale i výroba kopií, mohu říct jako ten, který ví o čem mluví, je mnohokrát technologické umění, které bohužel vymírá. Dnes už je jen málo slévačů, kteří umí to, co ovládali v 19. a na začátku 20. století desítky a stovky slévačů. A s velkou lítostí musím říct, že za pár let se nenajde slévač, který bude umět složitý umělecký odlitek odlít. Co nám jde velice dobře jsou odlitky spotřebitelského charakteru, jejímiž odběrateli jsou města a nebo privátní vlastníci zahrad či nepanelákových domů. Ve městech bez litinových laviček by si lidé přestali povídat. Litinové odpadkové koše umožňují uchovat ve městech pořádek, historické středy města se pyšní litinovými kandelábry a lampami. V zahrádkách sedíme opět na lavičkách, populární jsou litinová pítka, kašny a umyvadla. Ty bývávaly na všech pavlačích a dvorcích. Nyní je znovu nestačíme vyrábět. Renovujeme a obnovujeme překrásná secesní zábradlí schodišť, ploty a řadu dalších věcí.

18) Teď jste se pěkně rozpovídal, je vidět, že milujete litinu. Umíte ale taky odlévat ještě sochy?

Samozřejmě – ještě nedávno jsme odlévali mohutné monumenty Lenina, Gottwalda apod.  Bohužel náš zákazník stát nám dával takovéto zakázky. Dnes se odlévají jiní politici, různé složité plastiky a umělecká díla většinou s bronzu. Je to překrásná práce.

19) Takže litinu do soch neodléváte?

Ale ano. Vše lijeme podle přání zákazníků. Např. nedávno jsme odlévali  repliky památníků mrtvých z prusko-rakouské války (1866). Originály odlitků byly vyrobeny z litiny a my musíme dodržet původní historický materiál. Proto kopie odléváme taktéž z litiny.  Na obrázku je nejsložitější odlitek a náš montér hrdý na svoji práci.

20) Proč vlastně lijete kopie? Není to zbytečná práce a mrhání peněz?

Bohužel vyhozené peníze to jsou, ale je to reakce na to, že originály se ztrácejí. Problém je v tom, že originály nemizí ve sbírkách, ale ve sběrných surovinách a potažmo ve vysokých pecích nebo v kupolových pecích sléváren. Ztrácí se tak nenávratně nejenom výrobní hodnoty, ale především umělecké hodnoty neboť ty bez originálů nelze reprodukovat. Je to smutné, že tyto perfektní výrobky našich prapradědů přežily dvě světové války, roky komunistické devastace morálky a nepřežijí pubertální demokratický kapitalismus.

21) Zkusme obrátit list, jaké materiály pro odlitky jsou tedy ty nejlepší?

Na tuto otázku nelze odpovědět. Na každý výrobek se hodí jiný materiál. Pokud ale mám vyhodnotit slovo nejlepší, ve smyslu nejlepší pevnostní vlastnosti ve vztahu ke hmotnosti odlitku, to je jedno z hlavních kritérií v dopravních prostředcích, pak mohu odpovědět. V družicích, raketách a vrtulnících se používají odlitky, které jsou vyrobeny z hliníku nebo hořčíku vyztuženého uhlíkovými vlákny.

22) Jsou tedy tyto odlitky i v automobilech?

Samozřejmě, že snahy o vývoj těchto odlitků byly. Např. superlehké ojnice. Bohužel cena automobilu by s těmito odlitky neúměrně vzrostla, proto zatím nasazení těchto materiálů je především v kosmonautice, letadlech a vrtulnících.

23) Teď se hodně mluví o průmyslu 4.0 . Jak to dopadne se čtvrtou průmyslovou revolucí u vás ve slévárnách?

U této odpovědi si dovolím pro názornost použít obrázek z wikipedie. 

Již dnes můžete u nás ve firmě v Brně ochutnat první závan digitalizace ve slévárenství. Dostáváme od zákazníků 3D data, nebo data vytváříme sami.  Ty upravujeme pomocí programů SOLIDWORKS tak, aby podle nich bylo možno vytisknout slévárenské modely. Upravená data posíláme do sedmi tabletů. Ty řídí sedm 3D tiskáren. Tiskárny tisknou slévárenské modely. V Dubaji se již chystají tisknout mrakodrapy, my jsme od září 2017 vytiskli cca 150 modelů.

24) Co vám to tedy přineslo?  

Před použitím 3D tiskáren stálý tlak zákazníků na zkracování termínů a neustále ubývající kapacita modeláren měla za následek řadu stresových situací.

 Nyní se situace zklidnila a opět se stalo konkrétně pro mne podnikání „veselejší“.  Určitě se    to projeví na mém zdraví i pohodě managementu firmy.

2) To jste sdělil velice názorně, ale v našich slévárnách jde určitě o něco jiného.

Samozřejmě, máte pravdu. Princip je úplně stejný, tak jak jsem ho popsal, pouze se jedná o to, že místo těsta většinou lijeme do forem různé kovy – od slitin železa, přes barevné kovy až po ultralehké slitiny hliníku a hořčíku. Na obrázku je velice složitý odlitek pro automobil.

3) To znamená, že tyto kovy roztavíte a do nějaké formy nalijete a co potom? Jak to dostanete ven?

Forma – pokud je z pískových směsí se rozbije, ztuhlý – teď už můžeme říci odlitek, se vyjme, očistí a pak se dále zpracovává. Pokud je odlitek litý do kovových forem, je vysvětlení  trochu složitější.

4) Roztavení a práce s pískem – to asi způsobuje problémy – teplo, prach, špína – proč se výrobek nesešroubuje, nesvaří a bylo by to  bez těchto potíží?

V mnoha případech je to možné, ale spojovat, svařovat a opracovávat složité díly s mnoha dutinami a neomezenými tvary, to nelze. U tvarově složitých výrobků nám slevačům nemůže konkurovat žádná technologie!!!

5) To chcete říct, že jste nenahraditelní a že bez slévačů by to na světě nefungovalo?

Tato otázka byla položena velice správně. A díky za ni.  Nechci být domýšlivý, bez slévačů a jejich odlitků bychom tady spolu neseděli a nenatáčeli na diktafon tento rozhovor.

6) To mě tedy vysvětlete proč?

Především proto, že bez elektrické energie, jejíž výroba se bez agregátů plných odlitků neobejde, by nebylo možné tento rozhovor pořídit. My bychom se mohli sejít tak možná někde pěšky, nejezdily by žádné dopravní prostředky a to bychom se asi nikdy nesešli.

7) Jen to blíže vysvětlete ?

Celá energetika je založená na výrobě v turbínách, které z 90% tvoří právě opracované odlitky. Všechny dopravní prostředky počínaje auty, tramvajemi a konče letadly by byly bez odlitků kusy plechu bez pohybu. Dříve (ještě v 50. letech) převažovala výroba odlitků pro různé stroje, pro hutě, tlakové a odpadové roury a tvarovky, radiátory, ale i třeba koupací vany, dnes samozřejmě převažují odlitky pro dopravní prostředky a automobily.

8) Zkusme se vrátit k tomu roztavení a prachu. Nejde to nějak obejít, abychom neposlouchali často jak nám ty slévárny znečišťují ovzduší?

Samozřejmě, že bez toho tepla a trochy prachu to nepůjde. Ale my už ve slévárnách máme provedena taková opatření, že ovlivňování okolí slévárny je mizivé. Pochopitelně to stojí peníze. Ty musí slévači vydělat. Bohužel nemáme monopol a nemůžeme se chovat jako státní úřady, které  řeší  své  problémy tak, že si jednoduše navýší ceny formou daní  a zákazníku, potažmo daňový poplatníku  zaplať řešení našeho problému. My peníze musíme tvrdě vydělat v ostrém konkurenčním boji. Ale pozor, na rozdíl od řady jiných oborů máme jinou velikánskou přednost. Překvapující asi pro vás bude, že je to přednost ekologická.  Našim dětem tady nezanecháme tikající bombu na skládkách, ve znečištěných řekách a oceánech. 100% všech našich výrobků je zcela recyklovatelných, prostě je znovu roztavíme a odlijeme nové tvary. V oceánech skončí každý rok miliony tun plastů. Plave tam dnes 5 bilionů kousků plastu. Dnes už se setkáte na internetu s pojmy jako „planetární krize“.

9) Umíte tedy řešit okolí slévárny – předpokládám, že to jsou různé filtry a odlučovače – co ale zaměstnanci přímo ve slévárně?

To je otázka na tělo, která si zaslouží odpověď. Použiji myšlenku, která zazněla na slévárenském kongresu již v roce  1996 ve Philadelphii: „Ve slévárně v budoucnu budou pouze dvě živé bytosti: člověk a pes. Cílem člověka bude krmit psa a pes bude dávat pozor na člověka, aby nic neprovedl.“ Samozřejmě je to přehnané, ale přesně to vypovídá o automatizaci, práci strojů, robotů a různých mechanismů místo člověka. Tento proces už probíhá ve vyspělém světě a už začíná i u nás. Co to znamená? U toho tepla a prachu budou stroje – ty bude řídit vysoce vzdělaný „chytrý“ člověk – slévač, který bude chodit snad jednou s bílým límečkem jako naši politici v parlamentu a na radnicích. Na rozdíl od nich bude za ním poctivá práce bez bytových, sponzorských a korupčních afér.

10) Zkusme se zase vrátit k odlitkům. Jaký viděli vaše slévárenské oči nejkrásnější odlitek?

Tak takovou otázku jsem ještě nikdy nedostal. A odpověď není lehká. Pokud ale musím odpovědět, tak musím rozdělit odlitky do dvou kategorií. Estetický zážitek mým očím přinesl pohled na býčka z jeskyně Býčí skály. V této jeskyni 20 km od Brna byl nalezen v 19. století odlitek, který byl k nám importován z Egypta v době Halštatské někdy v 7.- 6. století před našim letopočtem. Překrásný odlitek pravděpodobně egyptských slévačů z bronzu.

 Fascinují mě i odlitky vojenských trofejí na památnících Prusko – Rakouské bitvy u Hradce Králové v roce 1866, které byly odlity na konci 19. století v Blansku.

 Z pohledu mých inženýrských očí si vzpomínám na soubor odlitků 12 – ti válcového motoru pro osobní vůz BMW 750, který obsahuje 43 odlitků z hliníkových a hořčíkových slitin. To byl technický zážitek.

11) O automobilech byste mohl říct určitě řadu zajímavých informací.

To víte, že ano. Populární je pro automobily to co je vidět a ne to co je pod kapotou. Takový výběr litých disků kol – to je pro odborníky zážitek. Ale málo kdo třeba ví, že rám jízdního kola se dá odlít z hořčíkové slitiny a má váhu 2,7 kg, přičemž vydrží zkoušky odpovídající jízdě na trati dlouhé milion kilometrů. To je úžasné šlapání!!! Na druhou stranu, pro ty co shazují kila jsou naše přednosti negativem. Ale teď si uvědomuji, že těm co shazují kila na kole „ odejdou“  klouby a ty my jim zase dodáme náhradní, odlité v našich slévárnách přesného lití.

12) To je zajímavé, u toho se zastavíme. Vy odléváte i klouby?

Samozřejmě jsou to především kolenní a kyčelní náhrady. A lijí se kousek od Brna ve Velké Bíteši.

13) A z jakého materiálu tyto protézy odléváte?

Samozřejmě tyto díly, řeknu to hloupě – které lékaři zabudovávají, nebo montují do lidského těla musejí  mít vysokou biokompatibilitu – řečeno česky, nesmí v těle dělat žádné problémy. Tělo je musí přijmout bez zánětu a jiných problémů. Nejsem lékař a toto neumím řádně vysvětlit, ale vím, že materiál, který je biokompatibilní  kobaltová slitina – kobalt s příměsí chromu a molybdenu a z této slitiny jsou právě tyto protézy odlévány. Toto je trošičku slévárenská exotika.

14) Teď si uvědomuji.  Nejsou odlitky také různé šperky, které sice jak jste pověděl nezabudováváme do těla, ale dotýkají se kůže člověka?

Ano, šperkařský průmysl je ve velké míře postaven na odlitcích. Zlaté, stříbrné, bronzové šperky u nás byly odlévány před několika tisíciletími. V našich muzeích je možné vidět překrásné výrobky z dílen našich keltských předků, import z vyspělého středomoří, výrobky prvních Slovanů na našem území. Na obrázku je krásná Keltská spona z Irska.

Tyto materiály, to znáte z vlastní zkušenosti jsou biokompatibilní – např. zlato. Pozor ale na příklad na šperky z oceli. Pokud je ve šperku nikl a člověk je náchylný k alergiím, může se stát, že dojde k reakci niklu s potem člověka, což může vyvolat alergickou reakci. Takže pozor na ocelové šperky!

15) A co litinové nebo cínové nádobí? Říká se, že nejlepší lívance se dělají na litinové pánvi?

To máte pravdu. Pokud mohu uvést nějakou historii nádobí. Ve středověku bylo cínové nádobí velice oblíbeným artiklem, zvláště mezi movitější vrstvou obyvatelstva a na řadě zámků, hradů je stále k vidění. Teprve objev prvního evropského porcelánu v Míšni v roce 1709 vytlačil postupně cín z tohoto praktického užití. Cínové mísy a talíře opatřené reliéfním dekorem se tak staly postupně pouze dekorativními předměty na stěnách, či stolech zmíněných zámků. Mimo cínové dekorace v době renesance byly odlévány i litinové pozdně renesanční štíty. Při jejich lití jim byla předem přisouzena dekorativní úloha. V 19. století se v těchto štítech objevovaly hlavně antické symboly.

16) Můžete nám něco povědět o tom, že původ hlavní ceny pro vítězky Wimbledonu – litinový talíř je v naší republice?

Historie této ceny je trošíčku zdlouhavější. Majitel blanenských železáren hrabě Hugo Salm získal pravděpodobně tuto mísu ve Francii a určitě ji zařadil do prodejního sortimentu blanenské slévárny a exportní cestou se dostala do Anglie. Když na konci 19. století začaly ve Wimbledonu hrát ženy – od té doby cenou pro vítězky je tento tzv. Wimbledonský talíř, který odléváme do dneška.

17) Tomu se říká umělecké lití? Vy tedy dodnes doslova umělecky odléváte?

Všeobecné povědomí je takové, že se jedná o umění. Doslovně tomu tak není. Odléváme přece podle nějakého modelu – vzoru. Ten vymyslel a vyrobil nějaký umělec, nebo architekt. My odléváme pouze kopie z kovu. Ale i výroba kopií, mohu říct jako ten, který ví o čem mluví, je mnohokrát technologické umění, které bohužel vymírá. Dnes už je jen málo slévačů, kteří umí to, co ovládali v 19. a na začátku 20. století desítky a stovky slévačů. A s velkou lítostí musím říct, že za pár let se nenajde slévač, který bude umět složitý umělecký odlitek odlít. Co nám jde velice dobře jsou odlitky spotřebitelského charakteru, jejímiž odběrateli jsou města a nebo privátní vlastníci zahrad či nepanelákových domů. Ve městech bez litinových laviček by si lidé přestali povídat. Litinové odpadkové koše umožňují uchovat ve městech pořádek, historické středy města se pyšní litinovými kandelábry a lampami. V zahrádkách sedíme opět na lavičkách, populární jsou litinová pítka, kašny a umyvadla. Ty bývávaly na všech pavlačích a dvorcích. Nyní je znovu nestačíme vyrábět. Renovujeme a obnovujeme překrásná secesní zábradlí schodišť, ploty a řadu dalších věcí.

18) Teď jste se pěkně rozpovídal, je vidět, že milujete litinu. Umíte ale taky odlévat ještě sochy?

Samozřejmě – ještě nedávno jsme odlévali mohutné monumenty Lenina, Gottwalda apod.  Bohužel náš zákazník stát nám dával takovéto zakázky. Dnes se odlévají jiní politici, různé složité plastiky a umělecká díla většinou s bronzu. Je to překrásná práce.

19) Takže litinu do soch neodléváte?

Ale ano. Vše lijeme podle přání zákazníků. Např. nedávno jsme odlévali  repliky památníků mrtvých z prusko-rakouské války (1866). Originály odlitků byly vyrobeny z litiny a my musíme dodržet původní historický materiál. Proto kopie odléváme taktéž z litiny.  Na obrázku je nejsložitější odlitek a náš montér hrdý na svoji práci.

20) Proč vlastně lijete kopie? Není to zbytečná práce a mrhání peněz?

Bohužel vyhozené peníze to jsou, ale je to reakce na to, že originály se ztrácejí. Problém je v tom, že originály nemizí ve sbírkách, ale ve sběrných surovinách a potažmo ve vysokých pecích nebo v kupolových pecích sléváren. Ztrácí se tak nenávratně nejenom výrobní hodnoty, ale především umělecké hodnoty neboť ty bez originálů nelze reprodukovat. Je to smutné, že tyto perfektní výrobky našich prapradědů přežily dvě světové války, roky komunistické devastace morálky a nepřežijí pubertální demokratický kapitalismus.

21) Zkusme obrátit list, jaké materiály pro odlitky jsou tedy ty nejlepší?

Na tuto otázku nelze odpovědět. Na každý výrobek se hodí jiný materiál. Pokud ale mám vyhodnotit slovo nejlepší, ve smyslu nejlepší pevnostní vlastnosti ve vztahu ke hmotnosti odlitku, to je jedno z hlavních kritérií v dopravních prostředcích, pak mohu odpovědět. V družicích, raketách a vrtulnících se používají odlitky, které jsou vyrobeny z hliníku nebo hořčíku vyztuženého uhlíkovými vlákny.

22) Jsou tedy tyto odlitky i v automobilech?

Samozřejmě, že snahy o vývoj těchto odlitků byly. Např. superlehké ojnice. Bohužel cena automobilu by s těmito odlitky neúměrně vzrostla, proto zatím nasazení těchto materiálů je především v kosmonautice, letadlech a vrtulnících.

23) Teď se hodně mluví o průmyslu 4.0 . Jak to dopadne se čtvrtou průmyslovou revolucí u vás ve slévárnách?

U této odpovědi si dovolím pro názornost použít obrázek z wikipedie. 

Již dnes můžete u nás ve firmě v Brně ochutnat první závan digitalizace ve slévárenství. Dostáváme od zákazníků 3D data, nebo data vytváříme sami.  Ty upravujeme pomocí programů SOLIDWORKS tak, aby podle nich bylo možno vytisknout slévárenské modely. Upravená data posíláme do sedmi tabletů. Ty řídí sedm 3D tiskáren. Tiskárny tisknou slévárenské modely. V Dubaji se již chystají tisknout mrakodrapy, my jsme od září 2017 vytiskli cca 150 modelů.

24) Co vám to tedy přineslo?  

Před použitím 3D tiskáren stálý tlak zákazníků na zkracování termínů a neustále ubývající kapacita modeláren měla za následek řadu stresových situací.

 Nyní se situace zklidnila a opět se stalo konkrétně pro mne podnikání „veselejší“.  Určitě se    to projeví na mém zdraví i pohodě managementu firmy.